Vlkům na stopě

Na lavičce před chatou leží igelitový pytlík. Na pokoji už dost páchl. Nese štítek s označením vlčího trusu, datum a místo nálezu. Hovínko našly Vlčí hlídky v Beskydech. A mezi osazenstvem na chatě způsobilo nadšení. Jako kdybychom našli poklad.

Proč ta radost? Je to doklad, že velkým šelmám se v těchto horách aspoň trochu daří. Že by někdo vlka skutečně potkal, to se nestává, na to jsou tyhle šelmy příliš plaché. Nadšenci, kteří se sem jezdí školit, jsou však šťastní, i když najdou jen stopy v bahně nebo právě trus. A těší se na zimu, kdy bude na sněhu snadnější vlky (a také rysy) stopovat. Kdo ví, třeba se podaří najít i stopu medvěda.

Tudy šla liška

Škrábeme se na hřeben jižní části Beskyd, tam, kde přecházejí v Javorníky. Brzy scházíme ze značené turistické trasy, kloužeme bahnitou cestou mezi buky a malými jedlemi. Rysi tady žijí, byť v malém počtu, od 70. let, vlci se sem začali vracet před 25 lety. Právě díky nim zde mohou jedle růst, aniž by je čekal osud srnci okusovaných stromků v lokalitách bez trvalého výskytu velkých šelem.

Pečlivě koukáme pod nohy. Ne že by nám vadilo bláto. Právě naopak – v blátě jsou dobře vidět stopy. Co tyhle? Nemohou být od vlka?

Planý poplach. Stopy, na které jsme narazili, zanechal větší srnec. Kopýtka jsou na první pohled špatně rozeznatelná, když se ale díváme dál po dráze srnčí cesty, najdeme několik mnohem zřetelnějších.

O kousek dál leží chlupaté hovínko. Z přednášek, které jsme absolvovali, víme, že právě rysí trus může obsahovat chlupy, ten vlčí má po rozhrnutí klacíkem uvnitř schované obvykle i nenatrávené velké úlomky kostí nebo dokonce nestrávená kopýtka.

Dloubeme klackem do trusu na cestě. Žádná kost. „Tak to není vlčí, ale rysí!“ radujeme se. Velitel hlídky nás vyvádí z omylu – rysí trus by byl dvojnásobně velký, tenhle je liščí.

Jsme trochu zklamaní. Ale ne moc – nikdo z nás vlastně nikdy neviděl skutečný liščí trus, natož liščí stopu nebo živou lišku v lese, takže i tohle je pořádný objev.

Šelmy léčí les

Velké šelmy, tedy rys, vlk a medvěd, žily na našem území odpradávna. Jejich úloha v lese byla nesmírně důležitá. Vlci chrání les před přemnožením divočáků a jelenů, rysi loví srnce. Jenže už od 17. století docházelo k vybíjení velkých šelem, zatímco počet vysoké a černé zvěře rostl.

Zkušenosti ze Slovenska přitom ukazují, že v lese, kde žije dostatečný počet vlků, například netrpí divoká prasata prasečím morem a i vysoká zvěř je zdravější. Pokud jsou kopytníci zvyklí na život se šelmami v zádech, jsou mnohem plašší, než jsme zvyklí, mění svá teritoria a rychleji se po lese přemisťují. Šelmy tak loví hlavně slabé a nemocné kusy, čímž les čistí a léčí.

„Dnes musí jejich úlohu přebírat myslivci. Ale lov je náročný a věkový průměr českých myslivců je 65 let,“ vysvětluje myslivec Martin Mati.

Divočáků i jelenů a srnců je tak v lesích několikanásobně víc, než aby byla zachována rovnováha v ekosystému. Což není dobře ani pro lesní porosty, srnci okusují mladé stromky, které nemají možnost správně růst. Když po lese neběhají vlci nebo rysi, množí se i lišky a přibývá těch, které mohou přenášet vzteklinu a další nemoci.

Když v lese vyletí ptáček

Plahočíme se nahoru a dolů přes hřeben Javorníků ještě dobrých 10 kilometrů. Náš velitel jde najisto – míří k fotopasti, kterou sem nedávno nainstaloval. Mineme ji, samozřejmě. Když o ní člověk neví, zvěční fotopast jeho nohy, aniž si toho všimne. Je tichá a ani v noci neblýská, takže se dá snadno přehlédnout.

Šéf naší hlídky vytahuje paměťovou kartu z fotopasti. Koukáme mu nadšeně přes rameno, když kliká na obrázky. Ani rys, ani vlk na ní nejsou. Za poslední tři týdny, co tu fotopast je, prošlo kolem jen několik srnek, projela terénní motorka, jeden džíp a prošel myslivec.

Ostatní skupiny, které spolu s námi o víkendu procházejí Beskydy, byly o něco úspěšnější. Právě od nich bude vlčí trus, který začne v chatě brzy smrdět.

„V polovině 90. let se do Beskyd vrátili vlci. A vznikly první Vlčí hlídky,“ popisuje Miroslav Kutal, jeden z našich největších odborníků na velké šelmy. Každý víkend vyrážejí „jeho“ hlídky do terénu, školí také další a další dobrovolníky, kteří se učí poznávat stopy a trus šelem. Působí nejen jako stopaři, ale i jako prevence proti pytlákům, kterých je v lesích stále dost.

Zatímco vlka sraženého kamionem nebo vlakem ochranáři většinou objeví, o tom, proč se místní smečky rozrůstají jen velmi pomalu, ví své myslivci, kteří nedodržují zákon, i samozvaní střelci trofejí. Mít doma pravou vlčí kožešinu je pro leckoho pořád velmi lákavé. Hlavně proto se za těch 25 let, co jsou vlci zpátky, drží jejich počty víceméně jen na hranici přežití.

Chraňte si své ovce

Kolik vlků a rysů v Beskydech žije? Přesně to nikdo neví, odhaduje se 10 až 15 jedinců rysů, kteří se potulují na české i slovenské straně hranice. Mnohem větší populace, čítající víc než 50 kusů, je na Šumavě.

Vlků je v Beskydech ještě méně než rysů, plnohodnotné smečky žijí u nás u Ralska, na Broumovsku a na Šumavě. Ostatně právě Broumovsko nedávno zažilo demonstraci farmářů, kteří se bojí o svoje ovce a na vlčí hlídky se dívají skrz prsty.

Za každou šelmou zabitou ovci nebo kozu dostávají farmáři od státu odškodnění, navíc pro ně běží programy podporované Evropskou unií, v nichž dostávají dotace na lepší zabezpečení stád – jednoduchý elektrický ohradník zastaví ovce, které se chtějí rozutéct, ale před šelmou je neuchrání. Bezplatnou poradnu pro chovatele provozuje i Hnutí DUHA, které všechny Vlčí a Rysí hlídky na území republiky koordinuje (podívejte se na www.selmy.cz).

„Dřív farmáři chránili stáda hlavně za pomoci pasteveckých psů. Postupně lidé šelmy vyhubili, ale to, co se zdálo jako zisk, se nakonec ukázalo být velkou ztrátou – šelmy udržovaly zdravý les,“ vysvětluje Jiří Beneš, jeden z koordinátorů hlídek. Dnes jsou velké šelmy na našem území zákonem chráněné a nesmějí se lovit. Na rozdíl od Slovenska, kde se třeba vlci střílejí, byť jen za přesně stanovených podmínek.

Ostatně právě ze Slovenska – z Karpat do Beskyd – většina šelem míří. Z Malé Fatry k nám dokonce občas zabloudí i medvěd. Právě medvěd je jediná šelma, která může být člověku nebezpečná. Zatímco vlk a rys jsou tak plaší, že je člověk v horách nepotká, někteří medvědi na Slovensku se naučili vybírat popelnice a na člověka jsou sem tam zvědaví. Panika však není namístě: pokud už zažijete setkání s medvědem, zpravidla stačí nedívat se mu do očí a vycouvat z jeho teritoria.

Smrt krásných šelem

Do beskydské chaty se po celodenním stopování v podzimním terénu vracíme vymrzlí. Čeká nás ještě několik přednášek. Na Broumovsku se letos narodila tři vlčí mláďata, snímky z fotopastí to čerstvě potvrzují. Vlků tam je teď tedy pravděpodobně pět, dvě loňská mláďata se od smečky asi oddělila, takže na fotografiích, které sledujeme na stěně v jídelně chaty, nejsou.

Jejich trus, který našly tamní Vlčí hlídky, se na Mendelově univerzitě v Brně bude zkoumat, stejně jako ten, který leží v pytlíku před naší chatou. Dá se z něj zjistit hlavně to, co vlci snědli. A potvrdit, že je to ve většině případů vysoká zvěř, ne ovce místních farmářů.

Ne všechny příběhy jsou však prodchnuté nadšením z toho, že se k nám velké šelmy vracejí. Koukáme na fotky upytlačených vlků, mrtvých rysů sražených kamiony u výpadovky na Slovensko, na rysici Lenku, která téměř na rok zmizela z fotopastí, letos v zimě se v Beskydech znovu objevila i s mláďaty, ale v dubnu ji našli mrtvou v kolejišti poblíž Mořkova na Novojičínsku. Čekala tři mláďata.

Nejnovější obětí je rysice Laura, v horách po ní zůstala dvě mláďata. „Narodila se na jaře, nejsou už odkázaná na mateřské mléko, ale sama lovit ještě neumějí, to je matka asi nestihla naučit. Čeká je pravděpodobně také smrt,“ říká smutně Beneš.

Odjíždíme vstříc těžkým sněhovým mrakům. Zanedlouho se na svazích za chatou bude lyžovat, hory naplní ryk milovníků zimních sportů. Vlci jsou plaší. Zůstanou schovaní mimo tyhle lidské zábavy.

Na sněhu v lese však budou jejich stopy mnohem zřetelnější než v podzimním blátě. Stopy. A hovínka.

Autor: KLÁRA KUBÍČKOVÁ, klara.kubickova@mfdnes.cz