Přestože v minulosti obýval medvěd hnědý (Ursus arctos) Valašsko zcela běžně, dnes se zde vyskytuje jen občas. Je to dáno hlavně úbytkem vhodných biotopů, ale také přetrvávajícími mezerami v systému ochrany velkých šelem v České republice a přilehlém Slovensku. (Ne)odstranění těchto dvou problémů rozhodne o tom, jestli se medvědi v české krajině ještě někdy opět natrvalo usadí.
Medvěd hnědý z české, moravské a slezské přírody postupně mizel během období novověku. Přesto ale ještě zkraje devatenáctého století žila naše největší šelma trvale ve třech pohraničních pohořích, konkrétně na území Českého lesa, Šumavy a Beskyd. Nejdéle přežili v Beskydech, kde byl poslední z nich zastřelen až v roce 1887.
Později se však ukázalo, že tím k úplnému konci medvědů na Valašsku nedošlo. Časem si totiž do Beskyd znovu začali nacházet cestu. Poprvé se tak stalo již v roce 1908, kdy zde jeden medvěd velmi krátce pobýval, aby se po chvíli vrátil na Slovensko, odkud do Beskyd připutoval.
Další čtyři desítky let nikdo v Beskydech medvěda neviděl a tento stav přerušil až v roce 1946 medvěd spatřený v pralese Razula. Další záznamy o výskytu medvědů na Valašsku pocházejí z let 1955 až 1960 a také z roku 1963. Prudký nárůst co do počtu pozorovaných medvědů na české straně západních Karpat ale nastává až mezi lety 1972 a 1982. V tomto časovém rozmezí se medvědi procházeli po Beskydech pravidelně, přičemž v osmdesátých letech se zde dokonce pohyboval i jeden větší samec. Od té doby sem sice žádní další velcí medvědi nedorazili, ovšem jinak do Beskyd přicházejí téměř každoročně ze Slovenska mladí samci a někdy i mladé samice.
Problém, který nevymřel
Historicky populace zdejších medvědů výrazně zredukoval lov, který v minulosti probíhal legálně. Rozsah lovu dokládají historické záznamy, z nichž vyplývá, že obětí lovců se staly stovky medvědů.
V současnosti se medvěd podle zákona o myslivosti nově řadí mezi zvěř, kterou lovit nelze. Jenomže tento zákaz ne vždy všichni respektují a k lovu tak, byť nelegálně, dochází i dnes.
Podle článku na webu Šelmy.cz ztěžuje ochranu velkých šelem před nelegálním lovem zejména skrytost tohoto fenoménu a také nízká objasněnost u takových případů. Ta podle odhadů Hnutí DUHA Šelmy v České republice dosahuje pouhých 16 procent s tím, že za upytlačení vlků, rysů a medvědů zatím nebyl odsouzen ani jeden pachatel.
V České republice - na rozdíl od Slovenska a dalších evropských zemí - přitom stále neexistuje žádná specializovaná jednotka pro vyšetřování environmentální kriminality. A v nejbližší době se ani neuvažuje o jejím založení. Respektive se o jejím vzniku nezmiňují žádné klíčové strategické dokumenty ani klíčoví aktéři, přestože třeba na Slovensku nyní přesahuje úspěšnost při objasňování případů pytláctví padesát procent.
Foto: Federico di Dio.
Nicméně na druhou stranu se vláda ve svém programovém prohlášení zavázala v části věnované životnímu prostředí k tomu, že bude „prosazovat opatření k omezení nelegálního zabíjení živočichů“. Podle tiskové mluvčí Ministerstva životního prostředí Beáty Berníkové vychází ministerstvo při naplňování uvedeného závazku především z textu Národní strategie řešení nelegálního zabíjení a otrav volně žijících živočichů v České republice 2020—2030, přičemž aktuálně se podle jejího vyjádření obnovuje „aktivní spolupráce s nově personálně obsazeným policejním prezídiem na celkovém zlepšování vyšetřování těchto druhů kriminality“.
Vedle tohoto opatření se chystá rovněž novela zákona o poskytování náhrad škod způsobených zvláště chráněnými živočichy. Tato novela má zjednodušit systém náhrad škod a řešit by měla i další nedostatky identifikované převážně hospodařícími subjekty.
Šelmy v pastech moderní doby
Vedle pytláctví představuje další závažný problém pro medvědy v Česku zmenšování plochy vhodných biotopů a s tím související nástup migračních bariér. Svou roli v tom sehrává i vyšší „biotopová“ náročnost medvědů. V porovnání s vlky totiž kupříkladu při migraci vykazují mnohem nižší míru tolerance vůči kulturní a bezlesé krajině.
Vyhovovat jim však nemusí ani hospodářsky využívané lesy, jak v článku pro časopis Živa z roku 2012 podotýká zoolog Jan Andreska. Za pravdu mu v tomto ohledu dávají i experti z organizace Hnutí DUHA Šelmy. V článku na webu Šelmy.cz uvádějí, že právě „medvědi jsou ze všech evropských šelem nejvíce ohroženi ničením biotopů - přirozených lesů“.
Tisková mluvčí Lesů České republiky Eva Jouklová však ve vyjádření pro Sedmou generaci popřela, že by běžné lesnické hospodaření jakkoli narušovalo vývoj velkých šelem. Dodala přitom, že „lesy do jejich teritorií přirozeně patří“ a že „migrační koridory přerušují pouze velké aglomerace a dopravní koridory“.
Čím dál větší neprostupnost beskydské krajiny pro velké šelmy však nejlépe ilustrují údaje ze zprávy o fragmentaci krajiny Beskyd vzniklé v rámci projektu Monitoring dynamiky krajiny podpořeného Ministerstvem životního prostředí a Výzkumným ústavem pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích. Zachycuje data z let 1950 až 2016 a za největší změny považuje výstavbu vodních děl a rozšiřování rekreační infrastruktury.
V Beskydech byly mezi lety 1964 až 1986 postupně vybudovány hned tři vodní nádrže, jejichž celková rozloha odpovídá zhruba ploše 654 fotbalových hřišť. A podobně bouřlivý vývoj nastal u infrastruktury sloužící k rekreaci. Její délka se tak v roce 2016 vyšplhala z původního 1,5 kilometru v roce 1950 na více než 44 kilometrů.
Silniční síť se pak v Beskydech od roku 1950 prodloužila z 341 na 365 kilometrů. A v případě sítě cest se dokonce její délka od roku 2004 do roku 2016 snížila ze 7374 na 6914 kilometrů. Nicméně pro velké šelmy je mnohem důležitější než délka cest rozloha zástavby. A ta se bohužel pro ně ve zkoumaném období téměř zdvojnásobila; před šesti lety pokrývala více než 47 kilometrů čtverečních.
Postup na hlavních migračních tazích
Přestože je dnes pro medvědy a další šelmy v Beskydech velmi složité hledat volný prostor, může je utěšovat to, že se jim snažila a snaží pomoci řada národních a mezinárodních projektů.
První větší projekt nazvaný Komplexní přístup k ochraně fauny terestrických ekosystémů před fragmentací krajiny v ČR probíhal již v letech 2015 až 2017. Lidé, kteří se na něm podíleli, si jako základní cíl vytkli vytvoření návrhu komplexního metodického přístupu k ochraně migrace vybraných suchozemských skupin živočichů. Snažili se toho dosáhnout výstupy navrženými tak, aby byly prakticky použitelné při územním plánování. K hlavním výstupům projektu patří Celková koncepce pro ochranu krajiny před fragmentací a Komplexní metodická příručka ochrany konektivity krajiny.
Foto: archiv F.
Další významný a tentokrát i mezinárodní projekt TRANSGREEN se týkal čtyř pilotních území zahrnujících oblasti Česka, Slovenska, Maďarska, Rumunska a Ukrajiny. Proběhl v letech 2017 až 2019 a usiloval o zachování nepřerušovaných migračních koridorů pro velké šelmy a některé býložravce v místech, kde se plánuje výstavba nových dálnic a železnic v rámci karpatského regionu. Jedním z jeho hlavních výstupů je příručka Doprava a ochrana fauny v Karpatech, která popisuje, jak omezit vliv rozvoje dopravy na karpatskou přírodu.
Poměrně čerstvým přírůstkem je pak navazující mezinárodní projekt ConnectGREEN, který skončil před necelým rokem a konktrétně pro Českou republiku byl důležitý v tom, že se během něj v roce 2020 zpřístupnila pro účely územního plánování vrstva biotopů vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců.
Podle ředitele Regionálního pracoviště správy chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy Václava Hlaváče, který se problematikou fragmentace krajiny a migračních koridorů dlouhodobě zabývá, však ne každý úřad klade při územním plánování na ochranu migračních koridorů dostatečný důraz. K zastavování míst, kudy putují velké šelmy, tak na některých místech podle něj dochází i nadále. I když na druhou stranu Hlaváč přiznává, že v posledních letech došlo při řešení fragmentace krajiny k pokroku, například díky zmapování migračních koridorů velkých šelem, nalezení cesty k ochraně těchto migračních tras pro velké šelmy a také připravované výstavbě dvou ekoduktů na trase významného migračního koridoru u obce Jablunkov a slovenského Svrčinovce.
A abychom nezapomněli, v současnosti se ještě dokončuje mezinárodní projekt SaveGREEN, který se snaží ukázat příklady dobré praxe při zachovávání a zlepšování funkčnosti migračních koridorů. A vedle něj rovněž probíhá — ve spolupráci Ministerstva životního prostředí a Ředitelství silnic a dálnic — projekt Tripass, zaměřený na vyhodnocování účinnosti stávajících opatření k zajištění migrace živočichů a na prevenci srážek vozidel s živočichy. Vedle toho zkoumá i možné uplatnění nových metod, jako třeba patníků se zabudovanými plašiči.
Další ochranné aktivity
Vedle výše zmíněných projektů by měl být v blízké době schválen Program péče pro medvěda hnědého. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky zaslala jeho návrh již na podzim minulého roku Ministerstvu životního prostředí a podle tiskové mluvčí Berníkové bude nejpozději na začátku roku 2023 návrh finalizován a posléze projednán s dotčenými subjekty.
Vedle Agentury ochrany přírody a krajiny jsou při ochraně medvěda aktivní i Hnutí DUHA Šelmy, CHKO Beskydy a slovenská CHKO Kysuce. Věnují se například monitoringu velkých šelem a rovněž spolupracují na výše zmíněných projektech. Český svaz ochránců přírody má pak dokonce i vlastní projekt nazvaný Ochrana velkých šelem, zaměřený na monitoring velkých šelem a související osvětu. Doufejme, že všechny tyto snahy nepřijdou vniveč a medvědi u nás najdou místo pro život.
FRANTIŠEK JELÍNEK
Kontakt: FJ2000@seznam.cz. Článek vznikl pro časopis Sedmá generace.
Článek podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.
