Každý rok slýcháme zprávy o střetu automobilů s divokou zvěří, už méně si však uvědomujeme, kdo komu vlastně kříží cestu. Rostoucí síť silnic a dálnic, které společnost nezbytně potřebuje k přesunu osob i materiálu, čím dál tím častěji přetíná migrační cesty zvěře, pro kterou se oproti lidem stává pohyb v krajině složitější, ne-li nemožný.
Nově vybudovaný úsek dálnice D1 z Olomouce na Ostravu je sice na většině míst oplocen, takže se srážky se zvěří nemusíme tolik obávat, problém však představuje pro živočichy, kteří byli zvyklí tímto územím procházet a migrovat za potravou nebo rozmnožováním. Dálnice vytváří v krajině bariéru, kterou volně žijící živočichové nemohou nijak obejít. Situace v oblasti Moravské brány je o to vážnější, že nový úsek D1 spolu s ostatními komunikacemi v tomto území odděluje od sebe dva významné krajinné celky České republiky – Karpaty a Český masiv. Jedinou možnost, jak mohou volně žijící živočichové oplocené silnice překonat, představují průchody pod nebo nad komunikací tzv. migrační objekty.
Existují různé typy migračních objektů od dlouhých přemostění údolí až po malé vodoteče pod silnicí. Zvláštní kategorií jsou pak speciální přechody pro zvěř neboli ekodukty, v České republice známé také jako zelené mosty. Ty se stávají často diskutovaným tématem nejen v mediích, neboť ne vždy jsou tyto stavby za miliony korun vhodně umístěny a tudíž funkční. Zjistit, jak je to s jejich využitím, byl jeden z cílů studie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Na výzkumu v rámci diplomové práce, která se týkala hodnocení fragmentace krajiny ve vztahu k dálkovým migracím velkých savců v oblasti Moravské brány, spolupracovalo i Hnutí DUHA Olomouc. Jako modelový příklad pro podrobnou analýzu využití migračního objektu byl vybrán ekodukt u Suchdolu nad Odrou, který se nachází ve významné migrační oblasti mezi Beskydy a Jeseníky a je zařazen do Územního systému ekologického stability (ÚSES).
Ekodukt u Suchdola nad Odrou
K monitoringu ekoduktu, který odstartoval v zimě roku 2011, byly využity tzv. fotopasti, speciální kamery, které pomocí fotografií či videa zachytí vše, co se hýbe. Za více jak jeden rok bylo sesbíráno 1 386 záznamů o aktivitě volně žijících živočichů i člověka, kteří tento zelený most přes dálnici D1 využívají. Nedá se tedy říct, že by nebyl funkční. Výzkum by pokračoval dál, ale v březnu 2013 byly fotopasti odcizeny. Z dostupných dat však bylo zjištěno, že ekodukt u Suchdolu nad Odrou využívají především středně velcí savci, a to zejména srnec obecný, prase divoké, daněk evropský, zajíc polní a liška obecná (viz graf a foto). Zaznamenán byl i průchod mladého jelena lesního, který patří mezi velké savce stejně jako rys ostrovid nebo vlk obecný. Jeho výskyt by tedy mohl být vodítkem pro zajištění migračních cest i velkých šelem žijících v Beskydech.
Využití ekoduktu jednotlivými druhy v procentech.
Kromě druhů, které migrační objekt u Suchdolu nad Odrou využívají, bylo sledováno i jejich chování a čas průchodu v závislosti na lidské činnosti na ekoduktu. Někdy se živočichové při přechodu dálnice chovali velmi klidně, podařilo se dokonce zachytit srny při pastvě, jindy se snažili dálnici co nejrychleji přeběhnout. Nejčastěji se zvířata na ekoduktu pohybovala mezi 18:00 a 6:00, zbytek času vyplňovala převážně lidská aktivita (pěší, motocyklisté, lidé na koních nebo čtyřkolkách). Naštěstí nebyl její podíl tak velký, tvořil pouze 7 % průchodů.
Mladý daněk při průchodu přes ekodukt
V současné době je zelený most využíván především k regionálním migracím zvířat. Pokud by se však podařilo úspěšně dokončit vegetační úpravy ekoduktu, a propojit ho tak s přilehlými lesními celky, aby zvířata nebyla při průchodu rušena a cítila se bezpečněji, mohl by jeho význam přerůst v nadregionální. Po krátké pauze byl výzkum u Suchdolu nad Odrou opět obnoven a cílem je nyní sledovat, jak se bude měnit využití tohoto migračního objektu ve vztahu k vegetačním úpravám.
KATEŘINA ŠTOVÍČKOVÁ
