Dvě smečky vlků se pohybují v německé Horní Lužici, oblasti nedaleko hranic s Libereckým krajem. Vyšlo to nedávno najevo poté, co německé ministerstvo životního prostředí zahájilo výzkum chování hornolužické vlčí populace. Výzkumem pověřili Němci vědecký tým Státního přírodovědného muzea v Görlitzu. Zdejší vědci teď sledují vlčí skupiny, které se do Horní Lužice dostaly v polovině devadesátých let minulého století, když překročily řeku Nisu ze západního Polska (Rozhovor je veden s ředitelem görlitzkeho muzea, Willi Xylanderem - pozn. redakce Šelmy.cz).
Je možné, že by se vlci po migraci z Polska vydali do Libereckého kraje?
„To neví nikdo. Osobně to považuji za málo pravděpodobné, ale na druhou stranu vlk je schopný dostat se k vám za dva dny,“ říká Willi Xylander, šéf „vlčí“ vědecké skupiny a současně ředitel görlitzkého muzea. O vlcích vyprávěl během své návštěvy České Lípy, kam přijel osobně zahájit výstavu Pod našima nohama, kterou do České Lípy přivezlo i postavilo jeho muzeum. Němci při výzkumu vlků využívají moderní techniku.
Jak dlouho už se o vlcích v Horní Lužici ví?
Zhruba od roku 1997. My jsme teď převzali management vědeckého úkolu sledování vlků, kontrolujeme jejich chování, jejich výskyt i rozmnožování. Také radíme lesníkům, jak by mohli zabránit škodám, nebo jak minimalizovat škody, které vlci páchají.
O vlcích se ví, že mají velkou schopnost migrovat. Je možné, že by se
z Horní Lužice dostali až k hranicím s Českem, k hranicím s Libereckým
krajem?
To pochopitelně nevím, to neví nikdo. V tuto chvíli se přikláním k tomu, že taková možnost je málo pravděpodobná. Nicméně vlk je schopný uběhnout za noc padesát kilometrů. Takže za dva dny by mohl dorazit až do Lužických hor, je to ale malá teoretická možnost.
Migrace je málo pravděpodobná, ale nemůže dojít k tomu, že
rozmnožováním se populace vlků, kterou sledujete, rozšíří na více
smeček, které si najdou teritorium i u nás?
U vlka bývají v jednom vrhu tři až čtyři mláďata. U populace, kterou sledujeme v Horní Lužici, jsme ale od roku 2000 žádné nové přírůstky nezaznamenali, respektive nemůžeme je potvrdit, máme pro to totiž velmi málo důkazů. Je velmi složité získat nějaké doklady, potvrzení o výskytu mladých vlků, je složité je spatřit. Víme také o případu, kdy byli někteří vlci přejeti, domníváme se, že někteří byli také uloveni, ale v těchto případech nejde o velký počet. Nemyslím si proto, že by si právě teď smečky německých vlků hledali nová teritoria. Nicméně problém s nedostatečným počtem dokladů jejich výskytu se promítá i do toho, že nemůžeme přesně určit, jak velká je populace vlků, kterou sledujeme.
A kolik jich je tedy alespoň přibližně?
Myslíme si, že zhruba dvacet pět, ale máme pouze pět důkazů spatření vlka.
Jak se vlastně vlci do Horní Lužice dostali?
Už několik desetiletí se ví o populaci vlků v západním Polsku. Teprve ale v roce 1995 nebo 1996 překročil jeden pár vlků řeku Nisu a dostal se na německé území, jen několik kilometrů od hranice s Polskem. Tady tento pár také přivedl na svět své potomky, a to je vlastně základ té populace, kterou my dnes sledujeme.
Jak to sledování, monitorování probíhá? Sledujete vlky pomocí nějakého technického zařízení?
Podařilo se nám odchytit jednu skupinku vlků. Těm jsme nasadili speciální obojky s čipy a tak je teď sledujeme. U ostatních je to tak, že musíme najít nějaké důkazy jejich výskytu, mezi takové důkazy patří i jejich výkaly, stopy, doklady po lovu, což znamená najít jejich oběti. Spolupracujeme také s polským institutem v Krakově, který pro nás připravuje genetické zpracování informací, které nasbíráme.
Foto popis| VLCI. V německé Horní Lužici, nedaleko hranic s Libereckým krajem, se pohybují dvě smečky vlků.
JAROSLAV SÝBEK
