Historické rozšíření kočky divoké zasahovalo od britských ostrovů až do střední Asie. Podobně jako v případě velkých šelem za jejím vymizením stála změna způsobu lesního hospodaření a změna druhové a věkové struktury lesa. S tereziánskými lesními řády (1754-1756) postupně vymizely z naší přírody pralesní celky a na mnoha místech je nahradily smrkové monokultury, které kočce divoké neposkytují vhodné podmínky pro život.

Kočka divoká se také stala trnem v oku myslivcům, protože představovala ohrožení pro drobnou zvěř chovanou v honitbách. Úplnou tečku za jejím výskytem tedy přineslo systematické pronásledování, kvůli kterému se dnes tato šelma v Evropě objevuje spíše ostrůvkovitě a na celém kontinentu je ohroženým druhem. Početnější populace se vyskytují na Slovensku, ve Francii, Španělsku nebo Německu. Daří se jí také v odlehlejších oblastech Ukrajiny, Rumunska nebo Balkánu.

Výskyt Kočky divoké v Evropě

Výskyt v ČR

Původní populace kočky divoké byla u nás vyhubena na přelomu 18. a 19. století, později už se pravděpodobně objevovali jen zatoulaní jedinci. Nyní se kočka divoká na našem území vyskytuje extrémně vzácně. Nejspíš jde prakticky jen o jedince, kteří k nám přišli z Německa, Rakouska či Slovenska. Zatím totiž chybí důkaz, že by se u nás kočka divoká rozmnožovala.

Nejnadějnější indicie o tom, že kočka divoká opět žije v divoké přírodě České republiky, přicházejí ze Šumavy a Českého lesa, kde přitom nejsou ideální podmínky pro její život, protože jí v lovu v zimním období překáží vysoká sněhová pokrývka. Mohlo by se proto jednat o migrující jedince ze sousedního Rakouska a Německa. Další indicie o výskytu pocházejí z nejvýchodnějších pohoří České republiky: Javorníků a Bílých Karpat.

 Mapa doloženého výskytu kočky divoké v ČR po roce 2010. Autoři: M.Kutal & J. Pospíšková, 2016.

Aktuální výskyt kočky v České republice

V uplynulých pěti letech (2011-2016) se na území České republiky podařilo získat několik věrohodných důkazů o výskytu kočky divoké. Jednalo o většinou o záznamy z fotopastí, které byly v lokalitách instalovány pro výzkum rysa ostrovida (Šumava, Javorníky, Bílé Karpaty, Český les) či srnce obecného (Šumava). Dále se kočka divoká vyskytovala také v CHKO Beskydy, kudy pravděpodobně pouze migrovala.