Základní údaje

• Hmotnost: samci 130-550 kg, samice 80-250 kg
• Výška: 70-150 cm
• Vzhled: zavalité tělo, s hustou srstí v různých odstínech hnědé. Krátký ocas, silné nohy s širokými pětiprstými tlapami, malé, kulaté uši a korálkovité oči

Různorodí v barvě srsti i ve velikosti

Medvědi mají poměrně proměnlivé zbarvení srsti, stejně jako se často výrazně liší ve své velikosti a váze. Kožich tvořený 8-12 cm dlouhou srstí zaujímá odstíny od plavé až po černohnědou, případně se stříbřitě šedými nádechy. 

Velikostně se jedná o největší středoevropskou šelmu a zároveň o jednu z největších suchozemských šelem vůbec. Zároveň jsou rozměry jednotlivých medvědů značně variabilní - zejména hmotnost kolísá na základě řady faktorů, jako jsou oblast výskytu, roční období, dostupnost potravy, pohlaví a věk. Nejtěžší jsou naopak na podzim, během přípravy na hibernaci, kdy konzumují největší množství potravy  Právě proto jsou souhrnné tělesné rozměry druhu nápadné značným rozpětím hodnot a liší se také mezi jednotlivými poddruhy medvěda hnědého. [1]

Představu o velikosti středoevropských (konkrétně karpatských) medvědů, kteří se čas od času vyskytují i na našem území, si lze udělat z výzkumů ze Slovenska. Ty uvádí na základě měření 307 samců a 291 samic průměrnou hmotnost zdejších medvědů mezi 170–190 kg a medvědic od 140 do 160 kg. Nejtěžší medvědí samec v této skupině vážil 328 kg, největší medvědice pak 209 kg. Délka těla měřených medvědů byla průměrně 170–190 cm (max. 218 cm), délka těla medvědic pak dosahovala 160–185 cm (max. 199 cm). Průměrná kohoutková výška činila u medvědů 95–109 cm (max. 130 cm) a u medvědic 92–98 cm (max. 112 cm). [2]

Medvědí smysly

Nejrozvinutější ze všech smyslů je u medvěda čich, který mají zároveň nejlépe vyvinutý ze všech šelem. Jen povrch čichové sliznice je u medvěda stokrát větší než u člověka. Především pomocí čichu se tak medvědi orientují při vyhledávání potravy. Ačkoliv v evropských podmínkách se živí z větší části rostlinnou stravou, stavbou těla i schopnostmi jsou medvědi obecně dobře vybaveni také k lovu. Od vyhrabávání hmyzu a podzemních hlodavců, po usmrcování velkých savců (hlavně kopytníků) nebo chytání ryb. [3]

Zimní spánek

Zimu medvědi tráví zimním spánkem, který je označován jako nepravý. Tělesná teplota se totiž během tohoto polospánku snižuje jen minimálně, spotřeba kyslíku klesá asi o polovinu, ale tep může klesnout až o 75 %. Dalším rozdílem je, že medvědi v zimě nevylučují trus ani moč, nýbrž dochází k jakési recyklaci produktů metabolismu. Na konci tlustého střeva se vytvoří jakási zátka ze suchého trusu, kterou medvěd „vytlačí“ až na jaře dalšího roku. Délka zimního spánku je 75-120 dní, zpravidla od poloviny listopadu do poloviny března. Medvěd se však může probudit i dříve, například v době zimních oblev, a poté znovu ulehnout. Po dobu zimního spánku je medvěd schopen přijímat podněty z okolí (hlavně zvukové), které ho mohou ze spánku lehce probudit.

Zimní brloh, ve kterém medvědi tráví zimní spánek, může být malá jeskyňka, metr hluboká díra ve svahu, kterou si medvěd vyhrabal, nebo jen nakupená hromada chrastí. Ve Finsku medvědi s oblibou „brloží“ ve velkých mraveništích, které jsou v tamních podmínkách poměrně časté. Vnitřek brlohu si medvědi vystýlají mechem nebo větvičkami. Zvlášť pečlivě tak činí březí samice, protože medvíďata se rodí právě v lednu, kdy medvědi spí v brlozích.

Doba zimního spánku se ale ve středoevropských podmínkách v porovnaní s minulostí výrazně zkracuje. Populace medvěda v jižnějších oblastech nezimuje vůbec a je pravděpodobné, že postupnou změnou klimatu k tomu dojde třeba i na Slovensku [1].

 [1] Ředitel Správy NP Malá Fatra Michal Kalaš v rozhovoru pro denikn.sk.