Poté, co se přírodní a společenské podmínky v Evropě změnily (lidé již šelmy systematicky nehubili a v krajině pro ně bylo více potravy), šelmy mohly znovu pomýšlet na návrat. A zde se ukázala výhodnou jedna z významných vlastností šelem – přizpůsobivost. Například vlci patří k nejvíce adaptabilním druhům naší planety: obývají širokou škálu prostředí od polopouští přes různé typy lesů až po severskou tundru. Pro vlky ve skutečnosti není nejdůležitější, jak prostředí vypadá, ale kolik v něm najdou potravy. A pokud v kulturní zemědělské krajině s mozaikou lesů, luk a polí žije mnohem víc srnců, jelenů nebo prasat než v méně úživných horských lesích, proč by si vlci toto území nevybrali jako svůj domov?

Zajímají vás i další šelmí pověry? Stáhněte si zdarma naši novou publikaci VELKÉ ŠELMY: Pověry, obavy a fakta.

Kormoráni jsou někdy uváděni jako příklad druhu, který se kvůli zákonné ochraně „přemnožil” a „vymkl z rukou”. Část veřejnosti se v souvislosti s tím obává, že něco podobného hrozí také u vlků nebo rysů.

Proč toto přirovnání nefunguje? Nárůst početnosti kormoránů v posledních 40 letech je v celé Evropě způsoben řadou faktorů. Nezpochybnitelný vliv má samozřejmě i rozhodnutí mnoha zemí tento druh chránit. Kromě toho však ovlivnilo nárůst populací kormoránů také ukončení používání škodlivých chemikálií (např. insekticidu DDT a dalších), zvýšení dostupnosti potravních zdrojů v důsledku eutrofizace (proces obohacování vod o živiny, zejména dusík a fosfor) a snížení intenzivního rybolovu nebo globální oteplování vedoucí k dřívějšímu tání ledu sladkých vod. Tím se zvyšuje dostupnost ploch, kde mohou kormoráni lovit, a prodlužuje se vhodné období pro odchov mláďat (detailnější shrnutí najdete např. ve studii Klimaszyk & Rzymski, 2015 [1]).

Ačkoliv vlk patří mezi druhy, jehož nárůst početnosti způsobila bezesporu i lepší zákonná ochrana a velká přizpůsobivost vlků v naší kulturní krajině, je srovnání populační dynamiky koloniálně žijícího ptáka s přísně teritoriální šelmou nesmyslné. Zatímco kolonie kormoránů mohou dosahovat i několika tisíc jedinců (z nichž kormoráni podnikají výpady 10–15 km daleko), vlci žijí ve smečkách (rodinných skupinách), přičemž jejich populační hustota se pohybuje v jednotkách jedinců na 100 km². Do jednotlivých teritorií pronikají členové jiných smeček jen vzácně, většinou se teritoria překrývají pouze na hranicích. Podrobný výzkum v oblastech, kde vlci nejsou pod tlakem lidmi způsobené mortality (lov, srážky s vozidly), ukázal, že vlci svou početnost regulují sami skrz vnitrodruhovou mortalitu. [2]

Zajímají vás i další šelmí pověry? Stáhněte si zdarma naši novou publikaci VELKÉ ŠELMY: Pověry, obavy a fakta.

Není to pravda.

Pokud by šelmy svou přirozenou kořist vyhubily, tak by samy přišly o možnost obživy a vyhynuly by. To, že se tyto šelmy nepřemnoží a svoji kořist zcela nevyhubí zaručuje tzv. zpětná vazba - pokud v lese žije hodně kopytníků, rys či vlk se začne rozmnožovat, více jich uloví a sníží tak jejich počty. Úbytek potravy následně vede k většímu úhynu mláďat šelem a někteří dospělí jedinci odcházejí do jiných oblastí. Kopytníci se tak mohou opět rozmnožit a vše se opakuje.

Trochu odlišná situace může nastat, pokud se vlk či rys objeví v oblasti, kde dlouho nebyl a zvěř na něj proto není zvyklá. Po určitou přechodnou dobu tak šelmy mohou stavy kořisti výrazněji redukovat, ale poté se opět díky zpětné vazbě mezi početností šelem a kopytníků ustavuje určitá rovnováha. 

Zajímají vás i další šelmí pověry? Stáhněte si zdarma naši novou publikaci VELKÉ ŠELMY: Pověry, obavy a fakta.

Není to pravda. 

Současné studie ukazují, že podíl rysa na celkové úmrtnosti srnčí zvěře se v jednotlivých místech značně liší - pohybuje se mezi 2-41 %. [1] Každý údaj však musí být dáván do souvislosti s místními podmínkami a porovnán s ostatními příčinami úmrtnosti: ani 30% podíl rysa na celkové mortalitě nemusí znamenat pokles srnčí populace. Jsou známy případy, kdy rys dokázal populaci srnčí zvěře výrazně zredukovat. Například poté, co se v 80. letech po mnoha desetiletích rys znovu objevil v Pošumaví, lokálně zredukoval stavy o 30-50 %.   [2]

Běžnější však je, že populace srnčí zvěře klesá spíše z jiných příčin: ve Švýcarské Juře byl nejvýznamnějším faktorem úmrtnosti srnčí zvěře odlov (45-55 % z celkové známé mortality), který se během deseti let téměř ztrojnásobil, a rys byl odpovědný jen za 24-37 % známé mortality srnčí zvěře. [3] Obdobně mohli myslivci v letech 1986-1997 zvyšovat odlov srnčí zvěře navzdory trvalé přítomnosti rysa i v sousední francouzské Juře. [4] Pouze v Białowiezi (Polsko) byl nejvýznamnějším původcem mortality srnčí zvěře rys, ale i v tomto případě do populace srnce výrazně zasahoval člověk. [5]

U nás v Pošumaví byl v letech 1996-2005 podíl úmrtnosti srnčí zvěře způsobené rysem 3-18 % (průměrně 10 %) což znamenalo až třetí nejvýznamnější faktor, ovlivňující úmrtnost srnce. [6] I zde vysoký podíl odlovu (62 %, viz tab. níže) ukazuje, že lze bez problémů hospodařit s rysem v jedné honitbě. Současně nelze vyloučit, že rys v některých horských honitbách může být pro srnčí zvěř významným limitujícím faktorem, jak naznačuje např. výrazný pokles odlovu v honitbě Knížecí stolec (VVP Boletice, Šumava) poté, co území znovuosídlil rys [7]

Důkladné statistické analýzy mysliveckých dat z let 1954-2000 z Estonska neprokázaly, že početnost rysa významně ovlivňuje hustotu srnčí zvěře. Jediný ze sledovaných faktorů, který početnost srnčí významně ovlivňoval, byl lov [8]. V Estonsku přitom žije na ploše zhruba 42 000 km² asi 1100 rysů. [8] Jediný významný negativní dopad, jež má přítomnost velkých šelem na početnost kořisti, byl zjištěn v případě vlků a divočáků. Navíc bylo prokázáno, že vlci regulují černou zvěř dokonce účinněji než člověk. [9]

Ani v případě, že velké šelmy nejsou loveny, nehrozí jejich přirozené kořisti zánik. Nestalo se tak v průběhu téměř padesát let trvajícího ekologického výzkumu na ostrově Isle Royal [10], jenž leží v Hořejším jezeře na hranicích Spojených států a Kanady, a nedošlo k tomu ani v těch částech Evropy, kde se velké šelmy těší absolutní ochraně. [11] Také v evropské části bývalého Sovětského svazu, kde bylo ve vybraných územích srovnáno období vybíjení vlků s obdobím striktní ochrany, nebyl zaznamenán pokles početnosti zvěře během striktní ochrany vlků [12].

Zajímají vás i další šelmí pověry? Stáhněte si zdarma naši novou publikaci VELKÉ ŠELMY: Pověry, obavy a fakta.

Není to pravda. 

Je pravda, že rys se živí i menšími savci a ptáky, ale to rozhodně nepředstavuje pro tetřevy hlavní hrozbu. Na Šumavě byly ostatky tetřevovitých (jeřábka lesního a tetřeva hlušce) nalezeny jen v 3,6 % vzorcích trusu.  [1] Ve skutečnosti jsou daleko významnějšími predátory kurovitých menší šelmy, jako je liška nebo kuna. Saniga [2] ve slovenských Karpatech zjistil, že z 49 zničených tetřevích hnízd bylo 22 % vybráno liškou, kunou nebo lasičkou, 9 % divokým prasetem a 3 % medvědem. Z ptačích predátorů byli významní krkavci a sojky, kteří byli odpovědni za 18 % zničených hnízd. Z uměle odchovaných tetřevů vypouštěných na Šumavu, do Českého lesa a Krušných hor bylo 76 % všech známých úmrtí (telemetricky sledovaných jedinců) zabito liškou nebo kunou. [3] 

Důkazem, že jak tetřev, tak jeřábek mohou koexistovat s velkými šelmami v jednom území, je společný výskyt této zvěře v celém horském pásmu Karpat a také překryv areálů jeřábka lesního a rysa ostrovida v České republice (viz. obr. níže). Podíváme-li se blíže na konkrétní lokality, zjistíme, že například horský masiv Smrk v Beskydech s pravidelným výskytem všech velkých šelem [4] je zároveň jednou z nejčastějších oblastí výskytu tetřevovitých ptáků. [5] Ve skutečnosti tedy vlci a rysi spíše podporují tetřevy a jeřábky redukcí predátorů (lišek nebo divočáků), než že by je sami ohrožovali predací.

Pro udržení populací tetřeva a jeřábka je však potřebné provádět současně komplex opatření, zahrnující šetrné lesnické zásahy, které zvyšují potravní nabídku a členitost podrostu, regulaci rekreačně-sportovních aktivit a turistického ruchu a snížení počtu malých šelem, divokých prasat a jelení zvěře. [6] 

Zajímají vás i další šelmí pověry? Stáhněte si zdarma naši novou publikaci VELKÉ ŠELMY: Pověry, obavy a fakta.

Jde o nedorozumění. 

Ochrana přírody je směřována na druhy, které jsou vzácné nebo přímo ohrožené vyhynutím. Srnci ani jeleni ohrožení nejsou, ročně se jich uloví stovky tisíc. Oproti tomu dle odhady početnosti rysů a vlků se pohybují kolem stovky, medvědů v jednotkách jedinců a jejich přítomnost ve většině oblastí je možná hlavně díky propojení s populacemi ze sousedních států.

Navíc je tu ještě jeden aspekt: velké šelmy představují tzv. vlajkové druhy – ochranou těchto pro veřejnost atraktivních druhů chráníme i mnohá další, méně „charismatická“ zvířata, rostliny, celé ekosystémy a ekologické procesy a vazby. Například když ochránci přírody prosazují opatření, která snižují bariérový efekt silnic a dálnic pro velké savce, zlepšují tím průchodnost volné krajiny pro všechny volně žijící živočichy, včetně myslivecky využívané zvěře. Obdobně z vyhlašování rezervací a klidových oblastí profitují další živočichové ohrožení zvýšeným turistickým ruchem nebo drobní bezobratlí živočichové, jež v běžných hospodářských lesích ohrožuje nedostatek mrtvého dřeva.

Zajímají vás i další šelmí pověry? Stáhněte si zdarma naši novou publikaci VELKÉ ŠELMY: Pověry, obavy a fakta.

Nedostatek přirozené potravy rysa ostrovida, tj. především srnce obecného, byl jedním z důvodů, který společně s intenzivním lovem a ničením biotopů uspíšil vyhubení této šelmy (nejen) v západní Evropě.  [1] Nicméně populaci srnčí zvěře se v posledních desetiletích ve většině evropských zemích podařilo obnovit a její stavy významně zvýšit. Při srovnání populační hustoty srnčí zvěře v různých oblastech Evropy s pravidelným výskytem rysa je patrné, že rys se běžně vyskytuje i v oblastech, kde je podstatně nižší početnost srnčí zvěře než v České republice (Obr. níže). Ve Švýcarské Juře, kam byl rys rovněž úspěšně reintrodukován, se odlov srnčí zvěře během let 1998-1999 téměř ztrojnásobil, přesto rysi významně neměnili svou populační hustotu a ročně lovili stále zhruba stejné množství srnců. [2]

Cíl ochránců přírody i uvědomělých myslivců je vyrovnaná přírodní rovnováha mezi býložravci (zvěří) a jejím prostředím (lesem), což dodržování platné myslivecké legislativy umožňuje bez toho, aby se kriticky zhoršily podmínky pro velké šelmy. [3]

Zajímají vás i další šelmí pověry? Stáhněte si zdarma naši novou publikaci VELKÉ ŠELMY: Pověry, obavy a fakta.

Není to pravda. 

Jediná reintrodukce velké šelmy v České republice se týkala rysa a proběhla na Šumavě mezi lety 1982-89. Na tehdejší dobu byla akce velmi dobře připravená - proběhla pod taktovkou našich předních odborníků, uskutečnila se konference o ochraně rysa a se záměrem souhlasily tehdejší lesní závody. [1], [2],   [3] Je na místě zdůraznit, že na Šumavu byli vypouštěni rysi z volné přírody - ze slovenských Karpat. Rysi odchovaní v zajetí většinou nejsou schopni si ulovit svou kořist nebo mohou být lidem nebezpeční.

Další reintrodukce nejsou plánovány, a to ani do míst, kde se rys nyní vyskytuje (Beskydy, Šumava, Jeseníky). Takové akce nemohou být úspěšné a nejsou ani logické - rys je teritoriální zvíře, které ve svém teritoriu nesnese (s výjimkou krátkého období námluv) žádného „přistěhovalce". [4] Zjednodušeně řečeno, kapacita Beskyd a Šumavy je pro rysy naplněna. Pokus o reintrodukci rysa se u nás mimo oblast Beskyd a Šumavy objevil, ale skončil neúspěšně. [5] Jednalo se o ilegální akci, kterou nepodporuje ani státní ochrana přírody, ani nevládní ekologické organizace. Pokud se u nás někde šelmy objevují v místech, kde v minulých desetiletích chyběly, je to v důsledku přirozeného šíření, nikoli reintrodukce.

Zajímají vás i další šelmí pověry? Stáhněte si zdarma naši novou publikaci VELKÉ ŠELMY: Pověry, obavy a fakta.

Není to pravda. 

Rys za noc většinou nezkonzumuje více než 1,5-3 kg masa (pokud je vyhladovělý tak výjimečně i 4 kg), ke své kořisti se proto vrací opakovaně zhruba 5 dní. [1], [2] Pokud srnčí strhne u krmelce a při svém návratu druhý den zjistí přítomnost další přikrmující se zvěře, jeho instinkt ho vede k lovu této zvěře. To však rysovi nemůžeme mít za zlé: neloví ze zábavy, ale ze své podstaty. V přirozených podmínkách má většinou jen málo šancí potkat větší množství zvěře naráz či opakovaně na stejném místě. Na přítomnost krmelců, kde se zvěř v zimě shlukuje, není on ani srnčí zvěř evolučně přizpůsoben.

Řešení je při současné myslivecké legislativě složité, protože povinnost přikrmovat zvěř vyplývá ze zákona. Částečným řešením je umisťování krmelců do přehledných míst, nejlépe v listnatých porostech, využívání více menších přikrmovacích míst, aby se zvěř dlouhodobě neshlukovala na jednom místě a v případě napadení rysem se mohla přikrmovat jinde. Výjimečným a netypickým útokům přímo z krmelce lze zabránit vybudováním konstrukce s příkrou střechou.

Zajímají vás i další šelmí pověry? Stáhněte si zdarma naši novou publikaci VELKÉ ŠELMY: Pověry, obavy a fakta.

To není pravda.

Lov vrcholových predátorů je velmi kontroverzní téma, které rozděluje společnost. Je velmi nepravděpodobné, že by se zavedením legálního lovu vlků veřejná diskuze uklidnila. Viděli jsme to i na sousedním Slovensku, kde dříve legální lov vlků vyvolával značné emoce, a to jak na straně veřejnosti, která chtěla vlky chránit, tak na straně myslivců, kteří se dožadovali vyšších kvót. Detailní sociologické průzkumy na toto téma jsou k dispozici jen z USA, kde mezi lety 2011 a 2012 probíhal průzkum postojů v době, kdy se měnil legální status vlka. Ukázalo se, že v obdobích, kdy byl povolen legální odstřel vlků, byly postoje vůči vlkům stejně negativní jako v obdobích, kdy byli vlci chránění. [1] Také detailní monitoring vlků ukázal, že v čase legální ochrany vlků docházelo častěji k případům pytláctví než v období, kdy byli vlci chráněni. [2]^, [3]^,  [4] Jedním z vysvětlení tohoto jevu je, že legální lov vlků se stává společenskou normou a pytláci se k němu uchylují navzdory tomu, že povolení k lovu nevlastní. Obdobnou situaci známe i z Česka, kde v letech 1998-2000 platila zonace, která umožňovala kontrolovaný lov rysa. Tehdy ani jedno myslivecké sdružení nepožádalo o výjimku v zóně, kde byl lov možný, současně byl v jihozápadních Čechách zjištěn ilegální odstřel minimálně 15 rysů. [5]

Zajímají vás i další šelmí pověry? Stáhněte si zdarma naši novou publikaci VELKÉ ŠELMY: Pověry, obavy a fakta.

Projekt vlčích a rysích hlídek je akreditován ministerstvem vnitra a je unikátním projektem občanské vědy (tzv. citizen science), který pomáhá získat informace o výskytu velkých šele a dalších chráněných druhů.  Každým rokem probíhá série několikadenních školení nových dobrovolníků o biologii a ekologii velkých šelem, jejich monitoringu a zásadách bezpečnosti pohybu v horách. Seminářů se účastní odborníci, zástupci Správy CHKO i znalci ze Slovenska, součástí jsou rovněž terénní pochůzky.

Mezi hlídkami jsou jak začátečníci, kteří se teprve učí, tak lidé, kteří mají s monitoringem mnohaleté zkušenosti - mnozí z nich jsou právoplatnými strážci přírody CHKO Beskydy (podle zákona 114/1992 Sb.) a pomáhají naopak k dodržování klidu usměrňováním neukázněných turistů nebo motorkářů. Svou účastí na projektu se zavazují k dodržování zákonů i pravidel správného chování v přírodě. Vlčí hlídky získaly uznání řady odborníků a ochranářských institucí.

S ohledem na statisíce a miliony turistů navštěvujících každoročně naše horské celky se vlčí a rysí hlídky na vyrušování zvěře podílí zanedbatelnou měrou. Monitoring probíhá většinou na turistických a lesních cestách a mimo rezervace, do nichž je zakázán vstup.

Organizátoři hlídek samozřejmě uvítají veškeré připomínky k jejich práci a v případě jakýchkoli námitek budou rádi, budete-li Hnutí DUHA Šelmy neprodleně kontaktovat.

Zajímají vás i další šelmí pověry? Stáhněte si zdarma naši novou publikaci VELKÉ ŠELMY: Pověry, obavy a fakta.

Stáhnout právní rozbor v pdf

Zajímají vás i další šelmí pověry? Stáhněte si zdarma naši novou publikaci VELKÉ ŠELMY: Pověry, obavy a fakta.