Rys ostrovid má jediného přirozeného nepřítele: člověka. V minulém století se několikrát stalo, že rysy navracející se do některých oblastí lidé zcela vystříleli. Přestože se dnes jedná o zákonem chráněný druh, klasifikovaný jako silně ohrožený, neustále je ohrožován pytláky. Seriózní odhady počítají s několika stovkami usmrcených zvířat v posledních desetiletích.
Další ohrožení představuje fragmentace krajiny a narušení klasických migračních cest, například výstavbou nových silnic dálnic. Vysoká míra úmrtnosti brání šíření rysů do dalších vhodných oblastí. Prohlubuje se také izolovanost jednotlivých populací, což vede ke snižování genetické diverzity. To může vést k poruchám při reprodukci a v konečném důsledku k zániku populace.
Pokles početnosti rysů ve 20. století
Z hlediska faktorů, které v Evropě zapříčinily největší pokles počtu rysů v polovině 20. století, byly nejvýznamnější: ničení biotopů, odlesnění, s tím související ztráta potravní základny (divocí kopytníci) a přímé pronásledování. [1] V případě citelného poklesu stavů rysích populací mohou k jejich úplnému zániku přispívat další činitelé: střety s dopravními prostředky, ztráta vnitrodruhové variability (tzv. inbreeding) a náhodné populační výkyvy. [2]
Každá populace je cenná
Přestože rys ostrovid v současnosti není ohrožen jako druh z hlediska celého areálu svého výskytu, každá populace je významnou součástí příslušného lokálního ekosystému a jako taková vyžaduje ochranu.
Jsou-li závěry výzkumů populačních genetiků správné, pak minimální početnost geneticky stabilní populace je 1000 jedinců. V menších populacích dochází k tzv. genetickému driftu, tedy snižování genetické diverzity s následnými poruchami reprodukce. Hrozba ztráty genetické variability může být v budoucnu rizikem pro česko-bavorsko-rakouskou populaci rysa ostrovida, pokud zůstane izolována a nedojde k propojení s populací karpatskou.
V případě karpatské populace aktuální genetický výzkum ukazuje, že navzdory faktu, že stále existuje funkční propojení oblastí výskytu rysů v Západních Karpatech (oblast Beskyd, Javorníků s dalšími slovenskými pohořími), i zdejší malá subpopulace rysů je ohrožena vysokou mírou genetického inbreedingu. [3]
Problém #1: pytláctví
Nejpalčivějším problémem ochrany rysa ostrovida je téměř ve všech evropských státech ilegální lov. I u nás představuje pytláctví vážnou hrozbu. V průběhu posledních padesáti let byly u nás ilegálním i legálním lovem vyhubeny nejméně čtyři přirozeně vzniklé rysí populace. Přestože se díky reintrodukci na Šumavu v 80. letech stavy rysů u nás postupně zvyšovaly, během let 1998‒2003 byl zaznamenán opětovný pokles asi o 30 % vzhledem k předchozímu období. [4] [5]
Z oblasti jihozápadních Čech byly shromážděny lebky ilegálně zabitých 69 rysů [6] a také polovina ze zvířat sledovaných vysílačkami byla pravděpodobně upytlačena. V anonymním dotazníku odborníků z Akademie věd se k nelegálnímu zástřelu rysa přiznalo 20 z 204 myslivců. [7] [8]
Víte, že...podle vědeckých odhadů u nás pytláci za posledních 20 let zlikvidovali nejméně 500 rysů? Toto číslo není nerealistické. Když vezmeme v úvahu počáteční velikost populace, pravděpodobnost reprodukce, počet mláďat na jednu samici a přirozenou mortalitu mláďat, můžeme se dostat k ještě vyššímu číslu. [9]
Problém #2: migrační bariéry
Dalším problémem rozšíření rysa v ČR je fragmentace krajiny a nové migrační bariéry, především dálnice. V Alpách se například ukázalo, že rys, nejmenší a nejvíce teritoriální ze tří velkých šelem, má o poznání nižší migrační schopnosti než vlci nebo medvědi. S přibýváním nových dálnic se v České republice neustále snižuje prostupnost krajiny a přechody pro zvěř se budují spíše výjimečně.
Víte že...dálnice nepředstavují riziko jen z hlediska možnosti srážky zvířete s vozidlem? Méně odvážní jedinci se často o její překonání ani nepokusí, jednotlivé populace se pak stávají izolovanými a jsou zranitelné kvůli stagnujícím počtům zvířat a s tím související nízké genetické variabilitě.
Potenciálním problémem pro prostupnost je také další lineární infrastruktura jako vodní kanály, neschůdné říční břehy nebo plánované vysokorychlostní železnice. Bariérový efekt se ještě zesílí, pokud více takových staveb umístíme souběžně. Především v Beskydech brání průchodu napříč pohořími i spojování lidských sídel, které vytváří z údolí neprostupné překážky. Vzhledem ke všem těmto faktorům jsou pak prognózy vývoje rysích populací v ČR spíše neradostné. O záchranu prostupnosti se snaží několik projektů a iniciativ (Jabloně do Jablunkova, SaveGREEN a další).
