Základní údaje
- Hmotnost: samci 18,6 – 35.6 kg, samice 17 – 24 kg
- Výška: 60-75 cm
- Vzhled: tmavě žlutý až hnědý kožich s černými skvrnami či méně kontrastním mramorováním, krátký ocas, štětičky na špičatých uších
Rys ostrovid je středně velká kočkovitá šelma a současně největší kočkovitá šelma žijící v Evropě. V literatuře se setkáváme i s podstatně vyššími údaji o hmotnosti rysa přesahujícími 30 kg. Tyto hodnoty jsou však dnes zpochybňovány. Například v rámci česko-bavorsko-rakouské populace rysa vážil největší zjištěný samec 26 kg, což koresponduje i s dalšími studiemi, naopak hmotnost nad 30 kg nebyla nikdy zaznamenána. [1]
Ocas má rys krátký, jakoby uťatý. Prodloužené chlupy na bradě, tzv. licousy, jsou dobře patrné zejména v zimním období. Dlouhé štětičky na konci ušních boltců slouží zřejmě k lepšímu rozpoznávání směru přicházejícího zvuku a usnadňují rysovi orientaci v lesním terénu, který je jeho domovem.
Jeho mohutné tlapy (přední mírně větší než zadní) se zatažitelnými drápy slouží v zimě jako sněžnice. Rysí stopa je obvykle kulatá, mírně asymetrická a bez otisku drápů. Ty vytahuje rys jen výjimečně - například při útoku, na kluzkém povrchu nebo na zmrzlém sněhu. Slouží mu podobně jako mačky horolezcům.
Víte, že...rys je opravdu ostrovid? Za denního světla dokáže zpozorovat myš ze vzdálenosti 70 metrů, zajíce na 300 metrů a srnce na 500 metrů! Jeho zrak je vynikající i v noci: v létě za úplňku spatří např. zajíce na 125 m a srnce na 300 m. Stejně vynikající je i jeho sluch, zatímco čich má rys o něco horší než psovité šelmy.
Jak se schová velká kočka?
Ve zbarvení je rys poměrně proměnlivý, většinou však upoutá svým nápadně skvrnitým zbarvením. Ačkoliv se to nezdá, v členitém lese plném světlých a tmavých plošek je to výborné maskování. Skvrnitost srsti každého rysa je jedinečná podobně jako lidské otisky prstů. Vedle výrazně skvrnitých jedinců se vyskytují i rysové s rozetami a krátkými pruhy či s úplnou absencí jakýchkoliv vzorů na srsti. [2]
Bojí se rys vody?
K zajímavým schopnostem rysů patří i plavání. Navzdory obecnému přesvědčení, že se kočky bojí vody, nejsou pro rysa řeky s přírodními břehy zásadní překážkou pro pohyb v krajině. Nejen ze zahraničí jsou známy případy, kdy rys překonával středně velké řeky nebo i vodní plochy v řádech stovek metrů. Také v Beskydech se v minulosti při stopování jednoho z místních rysů podařilo zjistit, že přeplaval rameno vodní nádrže Šance. [3]
