Základní údaje
- Vlci jsou velmi přizpůsobivým živočišným druhem, dokáží žít i v kulturní krajině, která je člověkem výrazně ovlivněná.
- Na různých místech světa obývají nejen lesnaté území, ale žijí také v pouštích, suchých stepích, bažinách i v tundře.
- Jsou sociální zvířata a žijí v dobře organizovaných smečkách.
Vlčí domov
Představa vlků, jejichž domovem jsou jen nejzachovalejší kouty divočiny, je scestná. Jedná se o zvířata velmi přizpůsobivá přírodním podmínkám i lidským aktivitám. Vlkům nejvíce vyhovují oblasti s vysokou lesnatostí a nízkou lidskou aktivitou, ale pokud není antropogenní tlak příliš vysoký, jsou schopni se přizpůsobit i změnám krajiny. Ukázkou toho, jak přizpůsobiví vlci mohou být, je jejich výskyt v poměrně hustě osídlených státech jižní Evropy nebo třeba v různých vojenský prostorech (německá Lužice, český Doupov, rakouský Allensteig apod.).
Život vlčí smečky
Vlk je typickým příkladem šelmy, žijící v uzavřených societách - smečkách - které lze nejlépe chápat jako rodiny. Vůdčí, plemenný pár, je jediný, který se rozmnožuje. Ostatní členové smečky jsou zpravidla různě staří potomci tohoto hlavního páru. Po dosažení dospělosti mladí vlci většinou smečku opouštějí, vyhledávají partnera a zakládají rodinu. Tradiční představy o silném hierarchickém postavení jsou založeny na pozorování vlčích smeček v zajetí, kde vlci nemají možnost migrace po dosažení dospělosti.
Víte, že...život ve smečkách je pro vlky mnohostranně výhodný? Členové smečky si pomáhají jak při výchově mláďat, tak při lovu. Velikost smečky se většinou pohybuje mezi 2-8 jedinci, v českých podmínkách smečku nejčastěji tvoří 4-6 vlků.
Teritorium - domovský okrsek
Teritorium můžeme chápat jako území, na kterém se nachází členové jedné smečky, a které je vyznačeno pachovými značkami. Teritoria nejsou pevně stanovená, ale mohou se vzájemně překrývat. Jejich velikost je ovlivněna početností a druhy kořisti, počtem a vlastnostmi vlků ve smečce, povahou terénu a jinými faktory. V lesnatých oblastech s dostatkem potravy je lovecký revír velký pouze několik desítek km2, ale v pustinách může mít rozlohu až 1300 km2. Do jednotlivých teritorií pronikají členové jiných smeček jen vzácně, většinou se teritoria překrývají pouze na hranicích. Toto přísné hájení vlastního území je jedním ze způsobů samoregulace vlčí populace.
K označení svého revíru používají vlci především zvukové signály. Tímto signálem je vytí smečky. Nejčastěji ho můžeme zaslechnout koncem léta a začátkem podzimu (od srpna do konce října), protože se k lovu smečky přidávají mladí nezkušení vlci.
