Stopa

Přední končetiny vlka jsou sice pětiprsté, první prst je však posazen hodně vysoko (neotiskuje se) a stopa je jen čtyřprstá, se zřetelnými otisky dlouhých drápů. Velmi podobný vzhled i velikost (délka měřená bez drápů 8–12 cm) mohou mít i otisky stop velkých psů.

Patní (největší) mozol na tlapě vlka bývá posazen hodně vzadu, takže vzniká velké volné místo mezi všemi pěti mozoly. Často se proto uvádí pravidlo, že mezi prostřední dva a krajní dva prsty ve stopě vlka lze proložit přímku. To však většinou platí jen u zadních stop, které jsou štíhlejší, delší a kuželovitě zašpičatělé, tvarem podobné liščím. Otisky předních tlap vlka jsou ovšem širší, větší a velmi se podobají stopám velkého psa.

Neexistuje žádný rozlišovací znak, podle kterého by bylo možné jednoznačně odlišit stopu psa od stopy vlka. K jasnějšímu závěru proto můžeme dojít pouze s pomocí dalších nalezených pobytových znaků (trus, stržená kořist), případně podle chování zvířete, pokud jej můžeme dle stop sledovat.

Stopní dráha

Jedním z možných určovacích znaků je stopní dráha vlků v klusu, která většinou probíhá terénem přímo a tvoří pouze jednu linii. Vlci totiž kladou zadní, menší tlapy přesně do stop protilehlých předních, větších tlap. Vznikají tak dvojotisky v přímce (čáře), a říká se proto, že vlk „čáruje“. Naopak psi většinou při pohybu různě kličkují, odbíhají k předmětům na trase a mezi stopami mají alespoň malý rozkrok (dvě linie stop).

Pokud kluše více vlků pohromadě v hlubším sněhu a vlci jsou nuceni šetřit energii, jdou za sebou a našlapují do stop prvního vlka, takže nelze poznat, kolik zvířat procházelo. Skupina se rozdělí většinou jen před křovisky nebo jinými překážkami v cestě.  

Vlci mají v oblibě dlouhé rovné horské hřebeny, často se také pohybují po lesních cestách, zvláště, jsou-li v zimě prohrnuté či prošlapané. Snadněji a rychleji se tak mohou přemisťovat ve svém rozsáhlém teritoriu.

Trus

Trus vlka má nejčastěji tvar válců o průměru 3–4 cm a obsahuje většinou množství chlupů a úlomků kostí. Jeho barva je proměnlivá v závislosti na potravě a stáří trusu – čerstvý trus bývá tmavší s pronikavým zápachem; někdy však i velmi čerstvý trus může být světlé barvy. Starý, deštěm promytý trus připomíná chomáč chlupů charakteristicky smotaných do válečku. Oproti tomu trus velkého psa bývá většinou světle hnědý, neobsahuje větší nestrávené části a připomíná spíše rozmělněné granule. 

Vlci často zanechávají trus na dobře viditelných místech jako svou teritoriální značku. Můžeme jej pak najít na hřebenových chodnících a lesních cestách, na křižovatkách cest či lesních pěšin. Vybraná místa vlci značkují i opakovaně; zde pak můžeme nalézt trus různého stáří či pocházející od více jedinců. 

Kořist

V okolí místa, kde vlci ulovili a konzumovali kořist, je možno najít různé zbytky v podobě dolních čelistí, nohou, páteře či celé hlavy zabitých zvířat, případně i čerstvě usmrcenou kořist. Charakteristickým znakem vlčí hostiny jsou překousnuté i mohutné kosti. Menší kořist, např. srnu, sežere i samotný vlk během jedné noci téměř kompletně. Menší kusy kořisti si vlci někdy odnášejí s sebou na jiné místo; během přesunu je ale občas upustí a na vlčí stopě pak můžete najít např. kus nohy jelena či divočáka.