Základní údaje

• Hmotnost: podle poddruhu 16-65 kg, v Evropě průměrně 35-45 kg, samci jsou těžší než samice
• Výška: 66-81 cm
• Vzhled: největší psovitá šelma s variabilní barvou srsti, od bílé přes rezavou a šedou k černé, u nás nejčastěji šedá s hnědavými tóny, břicho bělavé

Vlk obecný je největší psovitá šelma. Samice bývají menší než samci, velikost vlka záleží také na poddruhu. Vlci žijící na severu jsou obecně větší než poddruhy z jižní části areálu. Vlk se na první pohled podobá německému ovčáckému psu nebo československému vlčáku, liší se však od nich v různých detailech. Má například širší a zašpičatělejší hlavu, šikměji postavené oči, kratší a výrazně trojúhelníkovité uši, volně svěšený ocas a výrazně odlišné držení těla.

Citlivý čich, noční zrak

Nejdůležitějšími vlčími smysly jsou čich a sluch. Čich je stokrát až milionkrát lepší než u člověka. Vlk dokáže za dobrých povětrnostních podmínek svoji kořist zvětřit na vzdálenost několika kilometrů. V lesnatých oblastech s nízkou hustotou velkých kopytníků je čich jistě nejdůležitějším smyslem, který vlkům umožňuje vyhledávat kořist a lovit.

V otevřených planinách nebo v tundře však může být stejně důležitý i zrak. Ostrosti, s jakou vidí člověk, se vlci nevyrovnají. Sítnici jejich oka však pokrývá řádově 4-5x více tyčinek než sítnici lidskou, což má význam především pro noční vidění. Vlci dokáží velmi dobře zachytit i nepatrný pohyb a v oblasti šedých odstínů rozlišují mnohem lépe než lidé. Schopnost rozlišovat barvy mají vlci pouze v oblasti modrého až zeleného spektra (420-550 nm).

Zdroje [1]